Podzimky na Enterprise

StarTreková mise se zdařila, počasí sice bylo odporné, ale kapitán Picard přesto může být spokojen, neboť posádka jeho lodi Enterprise se dokázala vyrovnat s havárií a kolapsem navigačního systému, kontaktovat emzáky a s jejich pomocí získat vše potřebné k přesunu lodi i sebe zpět do sektoru Alfa. Fotky z mise najdete zde a Verčin báječný kronikový zápis níže (případně po rozkliku).

Podzimky STAR TREK

Vypracovala: Vepřa

Všechno to začalo na jednom malém nádraží,  které si říká Hlavní. Měli jsme sraz jako obvykle pod informacemi (pro Pandu a Frhe u Fortuny J). Když byly všechny ovečky pohromadě,  tzn.: Žába, Vojta, Já, Hugo, Drakar, Ivča, Lilly a Dulča, vyrazili jsme do vlaku, kam nás hnali : Majda, Panda, Frhe, Chouťák a Sifon. Prvním vlakem jsme jeli cca dvě hodiny. To nevadilo, protože byl celkem pohodlnej. S druhym jsme jeli asi dvacet minut - to byl malej osobáček. Když jsme dojeli, museli jsme jít asi dva km pěšky ve tmě. Konečně jsme dorazili do chalupy, kde už na nás čekly Sifon a Frhe (který šly/jely mně ZATÍM neznámou zkratkou). Zatímco my jsme se v druhym patře hádali, kde kdo bude spát , vedoucí dole dělali večeři. Po té jsme byli seznámeni s naší lodí Enterprice (nevim jak se to píše) a s celým dalším zábavným programem. Také nás seznámili s hodnostmi, jakých můžeme dosáhnout, budeme-li se snažit. Pak jsme si šli vybalit a spát. Další den ráno jsme se dozvěděli (to dost drasticky – vyhnáni napospas všemožnejm počasím (hlavně zimě) jsme se museli postavit na nástup před holopalubu (tráva před terasou) a dostat vynadáno, že jsme zaspali) náplň dne, to jest hry na zvýšení našich funkcí. Nejdříve kosmonautický test u Majdy, chození v lávě u Sifona (chůdy), jezdění na kosmickym vozítku a sbírání vzorků u Chouťáka (malá tříkolka s rybářskou síťkou a blbostma na trávě) atd.  A to nejhlavnější - měl přijet kapitán Picard . Speciálně pro něj sme vytvořili (trochu zkopírovali Rimmerův) pozdrav i s hudebním doprovodem. Nakonec jsme šli do postele a spát. Asi v sedum nás probudilo kvílení poplašnýho zařízení (mě teda probudila  Majda dřív, a to nechtěně, když nám do pokoje dávala……. No ale já vám nebudu kazit tan krásnej poplach.J Tak kde sem to skončila jooo, že byl poplach tak nás vyhnali z našich krásně vyhřátejch spacáků. Donutili nás, aby sme si zavázali voči, na nohy a ruce si dali igeliťáky a šli do dekontaminační komory, kde jsme strávili krásnejch dvacet minut poslepu. Konečně nás vyvedli ven a my zjistili, že skoro polovina lodi je jaksi taksi poškozená, nefunguje hlavní počítač atd. Rozdělili nás do skupinek Drakar, Dulča, Ivča, Já a Žába, Hugo, Lilly, Vojta. Celý den jsme se pak pokoušeli vysílat zprávy o pomoc (samozřejmě ve skupinkách), a to tak, že naše kecy nahrával  Chouťák na notebook, a pak je vypálil na CD. Po obědě jsme šli na menší výlet. Vzali jsme ty naše zprávy a vyšli neznámo kam. Šli jsme přes hory a doly, až jsme došli k mléčné dráze (cesta porostlá vysokánskou trávou). Ažjsme se vyfotili, šli jsme dál. Došli jsme až na nějaký tábořiště jinýho oddílu. Tam jsme měli ty CDéčka vyhodit odhadem na všechny světový strany různejma způsobama (házení ručně, střílení z „praku“ atd.). Potom jsme museli najít cestu do chaty. To nebylo moc těžký, takže jsme ani moc nebloudili. Když jsme přišli, tak nám vedoucí řekli, že nám přišly odpovědi na naše volání o pomoc. Bylo to za prvý nějaký nesrozumitelný kňourání a za druhý asi tohle :bum bum BUM bum   bum BUM    BUM BUM bum bum  BUM BUM BUM   bum BUM bum bum……. No prostě po dlouhém namáhavém luštění nám vyšlo, že fazole jsou chutné. :-D. No potom jsme si měli připravit ve skupinkách zvuky Emzáků (ňákejch mimozemšťanů) a taky se jeden z nás měl převlíknout za Emzáka …….Tak to teda byla sranda. Asi v polovině přijeli na pomoc naší postižený lodi Vláďa – převlečenej za pořádače kosmický párty  a Honza Pipek - převlečenej za něco strašně chytrýho, co ani vlastně nevim, co bylo. Před jejich příchodem jsme z Drakara a Dulči udělali Emzáky. U druhý skupiny to byla Lilly. Každej podle svýho sme je představili. Potom jsme různě hráli upíra atd. Pak jsme šli spát (mně se mimochodem zdálo, že jsem na velikananánskym tobogánu a, že jedu strašně rychle a furt se točim na těch vrutech v tom tobogánu . Nakonec jsem vypadla z tobogánu do vobchodu, kde jsem spadla do nákupního košíku na kolečkách a furt sem jezdila (na nějakej neznámej pohon) kolem regálu). Ráno sme zjistili, že na naší lodi přibyl hologram Kéma. Náplň dne byla takoková: Naše loď potřebovala HESLO, POZITRONOVOU NAVIGAČNÍ JEDNOTKU a ENERGII. Heslo jsme získali u Honzy. A to tak, že jsme šli podle mapy kousek za chalupu. Vlastně jsme letěli v kosmickym modulu. Na začátku byl modul nepoškozenej ale postupně (za nějaký kraviny při hrách) nám z našich 100% procent ubírali. Podmínky byli takový : do 80% jsme byli v pořádku pod 80% jsme se museli držet po dvojicích za ruce pod 70% jsme se museli držet všichni za ruce. Pod 60%jeden nesměl mluvit atd. Za každou úspěšně udělanou hru sme měli dostat indicii a pak z těch indicii složit to heslo.  Za chalupou jsme došli k nějakejm dolům a zjistili jsme, že potřebujeme lžičku a tu, že získáme v chalupě na trhu, za vyřešení hlavolamů. Tak jsme šli dál. Na další hře jsme museli projít ňákou retardovanou louku, ze který vylejzá kousací potvora (v reálu to bylo, že jsme museli projít z provázků udělanou síť). Do každýho vokna sme museli něco hodit, abysme zjistili, jestli tam ta potvora je. Když nebyla, mohli jsme jít dál. Když byla, museli jsme jít rychle zpátky po stejný trase. Pak tam musel jít někdo jinej a celý to vopakovat. Když jsme konečně došli za síťku, zjistili jsme, že indicie je zavřená v konzervě a my musíme mít votvírák, kterej byl samozřejmě zas na tom trhu. Tak sme šli dál. Další hrou bylo podlézání pavučiny. To Dulča zvládla celkem hravě. Nakonec, když to prolezla, zjistila, že indicie nebyla nic jiného než bílý papír… to nám bylo divný. Dulča se na něj koukla ještě jednou a zjistila, že se musí napálit nad svíčkou, aby bylo něco vidět. Svíčku jsme samozřejmě neměli. Takže jsme měli zas o jednu věc víc co „nakoupit“. Další hrou bylo poslouchání hudby…..prostě pár lidí ze skupinky měli zavázaný voči a šli po provázku, kterej byl furt dokola. Někde uprostřed byl mobil Sifona a vyzváněl, u něj byla indicie. Než naše milá Dulča a Drakar zjistili, že musí provázek přestřihnout, aby se k mobilu dostali, trvalo jim to docela dlouho. No nůžky nemáme, tak co myslíte, že následovalo? Ano, další věc pro kterou musíme dojít. A nakonec poslední hra byla, že si jeden z naší družinky zaváže oči, ostatní ho vedou (pouze slovama) takovou dráhou z provazů. Na konci dráhy jsou mezi stromama pověšený na provázcích takový lahvičky a na nich jsou nějaký slova, na který sme neviděli. Lahvičku musíš poslepu ustřihnout (zase nůžky), a potom přinýst. Jaká je ta správná se dozvíme z nápovědy z trhu. Když už jsme teda zjistily, co všechno musíme mít, konečně sme se na ten trh vypravili. Byla tam spousta hlavolamů. Všechny byly očíslovaný. Ty sis vždycky losnul číslo a musel si to vyluštit, jinak bys neměl tu věc, o kterou si hrál. Nám se podařilo vyluštit všechny až na jeden. Pak sme se zase vrátili k těm hrám. Získali jsme indicie: CIHLA, VLAS, ZUB a STRÁNKY. No řekněte co TOHLE má bejt za heslo?! Vrátili jsme se do chalupy a šli hledat pozitronovou navigační jednotku. Ta byla na takový vélikananánský louce. Uprostřed louky byla tyč a na ní byly přilepený rozcestníky. Pod tyčí ležel lexikon ňákejch příšer aneb jak na ně. My jsme potom chodily vždycky jednim směrem, pak zpátky k rozcestníku, pak k další příšeře a zase zpátky. U každý tý příšery jsme se zeptali, jestli nemá poz. navig. jednotku. Celý to bylo takový propletený, páč na klingony byla potřeba palice, palici měli remané, ale ty jí chtěli dát jenom za něco jinýho atd. a my mezi těma zrůdama lítali jak trhlí a sháněli hned to a hnedka zase tamto. A to ještě s každou příšerou se muselo mluvit jinak (například roboti – morseovkou, deltani – zpěvem atd. nebo s nějakejma nevimjaksemenujou se muselo udělat - viz obrazek. A to se ještě pomalu stmívalo. Kolem nás se tvořil kruh uzavřený mlhou. Mlha do toho kruhu vnikala a byla stále blíž a furt se přibližovala. My přímo uprostřed toho kruhu stojíme a já mávám rukama, abych se dorozuměla s robotama. Nakonec sme získali P.N.J a šli domu. Bohužel jsme furt nevěděli to heslo. Až když jsme přišli do chalupy, tak Ivču to konečně trklo a doplnila si k těm všem slovům zlato (zlaté stránky, zlatý vlas, zlatý zub a zlatá cihla). Potom jsme šli k VláďoviTam jsme si lehli na postele, von nám pustil ňákou hudbu a dal nám bombóny. Pak jsme si sedli a na zemi před náma leželi obrázky různejch planet. Do začátku jsme dostali 5 kuliček inteligentní plastelíny, která tam byla platidlem. Když jsme chtěli na ňákou planetu vstoupit museli jsme zaplatit jednu kuličku. Pak jsme ten obrázek obrátili a podle toho, co tam bylo napsaný, jsme buďto získali kuličku nebo ztratili. Většinou se hrály různý hry. Jako třeba obludkový prší  nebo se jedly amarouny. Konečně jsme u Vládi skončili. Potom nastala nejsložitější část, a to průlet zpět červí dírou. Bylo to o tom, že jsme prolejzali po jednom stan vytvořenej z autoplachet, kterej byl prosvícenej ultrafialovim zářenim. Potom nás poslepu navigovali do koupelny. Tam jsme museli šáhnout do vany se škrobovim lepidlem a rozsvítit a zhasnout baterku, která byla na dně. Pak jsme šli do ovládacího pokoje, a tam jsme museli čekat. Když se všechno povedlo, šli jsme spát. A ráno jsme se dali do uklízení. Hurá. Když jsme všechno uklidili, chvíli jsme si zpívali písničky ze zpěvníků a taky Bratříčku natírej vrátka od Karla Balakryla. Pak jsme si dali oběd a mohli jsme odejít na vlak. Cestou nám sice pršelo ale to nikomu (kromě mejch bot) nevadilo. Osobáčkem sme se zase připojili na vlak, ve kterym jsme cestovali až do Prahy. Cesta to byla fakt zábavná. 1. My jsme samozřejmě nevydrželi jen tak sedět v kupé, tak sme pendlovali mezi ostatníma. Ovšem byl tu jeden háček. Přímo uprostřed uličky trůnil jakýsi tlustý pán a hrozně se na nás naštval, že kolem něl furt chodíme. Tak jsme to řekly Majdě, že tam je nějakej tlustej pán, okolo kterýho se nejde procpat a Dulča doslovně řekla (a to celkem nahlas) „tam je nějakej pán, kterej má strašně tlustej zadek a my se ho bojíme“ a on to samozřejmě slyšel. 2. Majdu a spol. „vyhodili“ z kupé, páč si prej neustále povídaj a nejsou chvíli ticho. 3. No a nakonec, když Lilly jedla jabko, asi centimetrovej kousek ji spadnul na kalhoty. Když jí na to Žába upozornila, naše inteligentní Lilly drobek odcvrnkla přímo naproti sedící paní do knížky. Když se pani rozhlídla, aby zjistila kdo to byl, Lilly se duchapřítomě schovala za bundu. I přes tyto neúspěchy jsme v pořádku dorazili do Prahy.