Upíří víkendovka (Verčin kronikový zápis)
Výlet se konal ve dnech 13.-15.4. ve Sloupu. Organizoval jej Vláďa a bydleli jsme na moooooooooc hezký základně TOM. Odjížděli jsme v 16:30 z Nádraží Holešovice z nástupiště č.2. Do České Lípy nás odvezl malej žlutej Quick bus (kterej byl strašně roztomilej). Ale přestože byl žluťásek roztomilej, do Český Lípy jsme dorazili pozdě, takže nám autobus frnknul před nosem. Jako na potvoru další jel až za hodinu. Co teď? Naštěstí, když už jme byli na pokraji smrti hladem, nás zachránil Vláďa. Přijel do Lípy ve svém krásném, nablýskaném, zeleném Daewoo lanos a odvezl nás do TOMA. Byla to útulná chajda se dvěma patrama. V prvním patře byli pokoje, kuchyňojídelna, záchody a sprchy (ale ty nejsou tak zajímavý počkejte si na to druhý patro). V druhým patře byly (tramtaratatatatááááááááá) DVA ping-pongový stoly (ano hádáte správně tam jsme trávili většinu volného času). V rychlosti jsme si vybalili na své palandy takové ty kraviny co si řikaj oblečení a už jsme všichni (tím myslim MĚ, Hanku, lilču, dulču-to se hezky rýmuje 
a vojtu) letěli hrát pimpáč. Jediný, co nás od tamtud dokázalo vytáhnout, byla česnečka, kterou mezitím dole připravovali naši poddaní (ne kecam připravovali ji vedoucí, nevim přesně kerý, tak vyjmenuju všechny: Kéma, Majda, Panda, Frhe, Honza (Pipek) a samozřejmě náš Vláďa). Až na pár „dámiček“ sme si česnečku dali všichni. První hrou byla hra na upíra (kupodivu). Vysvětlovat ji teď nebudu, jenom vám prozradim, že po ní strašně páchne z pusy . Po klidné noci (alespoň pro mě) jsme si dali vydatnou snídani (kdo chtěl párečky měl párečky, ale já osobně si vystačila s kornflakeama (nevim jak se to piše). Když nám Vláďa oznámil, že se jde na celodeňák, byli všichni „nadšeni“. Sbalili jsme si nejnutnější věci a vrazili do sloupu (chybička se vloudila VYrazili do malebné vesničky Sloup), prošli jsme skrz vesnici, kde na nás mimo jiné čekalo záludné odhadování půl hodiny a došli k pískovcovejm skalám. Po namáhavém výstupu jsme uviděli přírodní divadlo pod širým nebem (kde sme samozřejmě nehráli). Bylo propleteno chodbičkama kde sme se museli proplejtat s propletenejma nohama (říkám jsme protože, na to jsem zapomněla, nás Vláďa rozdělil do dvojic: já s Pandou, Majda s Vojtou, Kéma s Hankou, Frhe s Dulčou, Honza s Lilčou-jsem rozenej básník). Potom jsme sešli dolů ke kapličce a dali si pořádnej restík (odpočinek). Dál jsme museli pokračovat v těch dvojicích. My jsme měli cestu nejkratší ale s největšim stoupánim. Museli jsme se vyškrábat na kopec jménem Šišák. Cestou jsme měli za úkol vyrobit kříž, vymyslet zaříkávadlo na upíra a dohodnout se na písničce, kterou umíme obě.
Na smluvené místo jsme došly o asi půl hodiny dřív (ostatně jako ostatní skupiny) a ještě jsme stihly udělat pár vychytanejch foteček.
Sraz byl u pískovcových jeskyní kde jsme si měli vyrobit slepeckou hůl o hlavu větší než je mladší z dvojice. Poté jme hráli takovou zvláštní kimovku v jeskyni opět nebudu vysvětlovat. Nakonec nám Vláďa odvedl staršího z dvojice. My mezitim čekali u jeskyně. Asi za 15min. přišel a zavedl nás k díře do země, kde byla totální tma a zima a řekl, že naši dvojici zajali upíři a drží ji v jeskynních chodbách. My se měli jako vydat je po tmě hledat a poznat sme je měli podle toho, že zpívali tu naši smluvenou písničku (ulítlý co?). Tak sme vyrazili, viděla jsem „velký kulový“, nakonec jsem Pandu našla (nesmim opomenout, že jsem se hrozně praštila do hlavy), vyvedla jsem ji označeným východem a vraceli jsme se domu. Tam jsme jako obvykle hráli Upíra a dali si dobrou večeři.
Další den jsme šli do pískovcovýho hradu (kde jsme si rozdali karty. 1. dvojice byla Majda s Vojtou, potom Honza s Lilčou, 3. jsme byly my, 4. byl Kéma s Hankou a poslední Frhe s Dulčou. Karty, které byli k mání, byly vskutku dobrý: Kapka krve, Upír Alp, Upírka Ekima, Upíří kousnutí, Česnek, dřevěný kůl, netopýr a Drákula – doufám, že jsem na nic nezapomněla) a uklízeli. Když jsme douklidili, tak jsme hráli Městečko Palermo. Cesta domu byla celkem ucházející až na to, že jsem skoro celou cestu spala.
A nakonec fotka všech kromě mě a Majdy.
Vypracovala V. Šťastná
