Kulturní odpoledne

Země krásná neznámá a Piráti z Karibiku II

Výstava fotografií a film

7. října 2006, Kampa a Anděl, 10 účastníků

Tak jsme si takhle jednou řekli, že jednou taky podnikneme něco jiného než výpad do okolí Prahy spojený s nechutným množstvím připitomnělých her. Pro tentokrát žádná příroda, žádný útěk z civilizace, žádné hry. Do města! Do centra! Za kulturou a za konzumem! A hra? No, tak jedna se snad snese... takže hurá na výstavu země krásná neznámá na Kampu, a pak juchů do kina!

No, začalo to všechno dost mizerně. Tak jednak dopoledne pršelo. Druhak náš zkrouhnutý fotošop začal omílat svoji oblíbenou hlášku o fatal error (tj. zásadní chybě). Samozřejmě, že až v tu chvíli, kdy do dokončení chyběly asi dva úkony a především tisk. A aby toho snad nebylo málo, začala protestovat i tiskárna. Jak já ty počítače (ehm, tento pojem užívám ve velmi širokém smyslu - počítačem je všechno, co je uvnitř něj i co se k němu připojuje) nesnáším! A oni to vědí a vracej mi to! Po perných dvou hodinách se mi podařilo ze strojů vymlátit alespoň velmi omezené množství velmi nekvalitních obrázků na hru. O nějakých kartách do Obludária, nad jejichž tvorbou jsem strávila poslední noc, nemohla být samozřejmě vůbec řeč. No nic, aspoň bude hra těžší. Kromě počasí a techniky jsem měla problémy i s časem. Ježto jsem z Podskalí vyrážela 20 minut před plánovaným srazem na Hradčanské, bylo jasné, že tam včas nebudu. V době mobilních telefonů, resp.  v době, kdy i já už jsem ochotna používat mobilní telefon, se taková věc řeší docela jednoduše - doprovodem dětí na Kampu se pověří instruktor, tedy Chouťák. Celou cestu k Národnímu divadlu jsem pak uvažovala o tom, jk je to v takovém přípdně s tou zodpovědností za děti a jak moc Chouťák (ne)ovládá pravidla bezpečného pohybu oddílu po městě a v dopravních prostředcích a kolik přejetých a ztracených dětí cestou bude. Naštěstí Chouťák ani Bára ani děti nic takového neřešili, a proto na kampu dorazili v pořádku a hlavně v klidu, bez nervźní vedoucí, která furt počítá a sekýruje těch svých pět svěřenců. Čtvrtou pohromou, která padla na má bedra, bylo zapomenutí peněženky doma. Takže ty špatně vytištěné obrázky na hru jsem neměla za co nakopírovat, kromě toho, že jsem jezdila bez tramvajenky a chystal se do kina bez peněz. No, ale tím už byla smůla vyčerpána.

Pod Karlovým mostem jsme se sešli kolem jedné. Za chvíli už děti i instruktorský pár pobíhaly kolem obrovských barevných fotografií a snažily se na nich identifikovat výřezy, které měly  na rozmazaných maličkých černobílých (v lepším případě) obrázcích. Kupodivu to docela zvládly. Mám pocit, že až na záludný motiv krávy brodící se zrostlou řekou, na kterém kráva nebyla vidět vůbec a ten zbytek mohlo být úplně cokoliv, byl každý obrázek alespoň někým identifikován. U něčeho to bylo snadné (třeba u toho kuvajtské hřbitovu tanků, nebo u nigerské sýpky či marocké barvírny, někde to byla otázka velké představivosti. Každopádně všechny tři dětské týmy i dva buchtotýmy (s mírným zpožděním se dostavil ještě Honza  s o něco větším i Panda) úspěšně zdolaly obě hledačsko-luštitelské úlohy a získaly tak dvě karty do Obludária. První byl artefakt „Kamenní kův", který byl tajenkou snadnější úlohy. Podle pořadí vyřešení druhé úlohy (kterou Panda a Honza sprostě vyhaluzili, ale i to se počítá)si pak účastníci mohli vybrat druhou kartu - vítězní Chouty a Bára sáhli po artefaktu s atraktivním jménem, ale pochybnou hodnotou „Prsatá dýka", druhé Sifon a Petarda si vybraly rozvážněji mocný artefakt „Vsakovačka", třetí Verča s Dulčou sáhly po docela silné obludě „Anupev", Honza a Panda si ze zbytků vybrali kouzlo „Jarin ve spíži" a Vojta získal kouzlo „Petzlova záře".

A pak už jsme se vydali na Anděla, kde se po troše dohadování dohodlo, že se rozdělíme. Děti shlédly vybrané filmové hity, vedoucí se mezitím v dost divné cukrárně snažili vymýšlet program na podzimky. Co vymysleli a jak se to nakonec povedlo, to se dozvíme za pár týdnů.